Eliška Junková
Automobilová závodnice (1900 - 1994)

Eliška Junková se narodila v Olomouci v rodině  [    ] mistra.  Ve 20. letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat  [    ] . V šestnácti  letech začala pracovat v pobočce Pražské úvěrové banky. Tam potkala svého budoucího manžela, který byl  [    ] . Jejím snem bylo odcestovat na  [    ] , jenže z plánů sešlo, úředníci nechtěli dát vízum mladé dívce           z [    ].   Po svatbě   v roce 1922 se na autosalonu v Paříži novomanželé Junkovi setkali s Ettorem Bugatti a přemluvili ho, aby  [    ].    Eliška závodila s manželem jako jeho spolujezdkyně. Závodění i řízení sama milovala a tehdejší vůdčí list si udělala už před svatbou. Tajně. Aby pak Junka překvapila, když mu  [    ] . Čeněk Junek byl bývalý voják, sportovec a mimořádně úspěšný bankéř. Díky tomu si mohli Junkovi dovolit  [    ] . Na svém prvním závodě na Nurnburgringu neměla  Eliška [    ] . Startovala ve třídě do tří litrů a její bugatti měla jen dva litry objemu. Eliška však dokázala po dramatickém souboji vyhrát svoji třídu. Byl to šok pro všechny. Pořadatelé neměli československou hymnu a tak improvizovali a zahráli  [    ] .  Jednoho z nejvýznamnějších úspěchů dosáhla Eliška Junková na Sicílii v závodě Targa Florio, který se jezdil na pět okruhů, z nichž každý měřil 108km a většina trasy vedla [    ] . V té době byl tento závod považován za nejtěžší na světě. Po smrti manžela se přestala aktivně věnovat závodní kariéře a rozhodla se uskutečnit dříve plánovanou cestu na Cejlon. Majitel automobilky Bugatti jí poskytl zcela nový vůz a požádal ji, aby při své cestě prozkoumala  [    ] .  Roku 1933 začala firma Baťa s výrobou pneumatik i pro osobní automobily a Eliška Junková tam začala pracovat  [    ] . Přestože byla  [    ] , její žádosti o vycestování                   z Československa byly po roce 1948 trvale zamítány. Vycestovat jí bylo umožněno až v roce 1966 na  [    ].

Eliška Junková se narodila v Olomouci v rodině kung fu mistra.  Ve 20. letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena          v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat s lidskou blbostí. V šestnácti  letech začala pracovat v pobočce Pražské úvěrové banky. Tam potkala svého budoucího manžela, který byl údržbářem v kantýně. Jejím snem bylo odcestovat na Slovensko, jenže z plánů sešlo, úředníci nechtěli dát vízum mladé dívce z trucu. Po svatbě   v roce 1922 se na autosalonu v Paříži novomanželé Junkovi setkali s Ettorem Bugattim a přemluvili ho, aby změnil účes.  Eliška závodila s manželem jako jeho spolujezdkyně. Závodění i řízení sama milovala a tehdejší vůdčí list si udělala už před svatbou. Tajně. Aby pak Junka překvapila, když mu sama dojela pro pivo. Čeněk Junek byl bývalý voják, sportovec a mimořádně úspěšný bankéř. Díky tomu si mohli Junkovi dovolit vyhřívané sedačky a klimatizaci. Na svém prvním závodě na Nurnburgringu neměla Eliška co na sebe. Startovala ve třídě do tří litrů a její bugatti měla jen dva litry objemu. Eliška však dokázala po dramatickém souboji vyhrát svoji třídu. Byl to šok pro všechny. Pořadatelé neměli československou hymnu a tak improvizovali a zahráli znělku z pořadu Pozor, zákruta!.  Jednoho z nejvýznamnějších úspěchů dosáhla Eliška Junková na Sicílii v závodě Targa Florio, který se jezdil na pět okruhů, z nichž každý měřil 108km a většina trasy vedla naprosto nezajímavou krajinou. V té době byl tento závod považován za nejtěžší na světě. Po smrti manžela se přestala aktivně věnovat závodní kariéře a rozhodla se uskutečnit dříve plánovanou cestu na Cejlon. Majitel automobilky Bugatti jí poskytl zcela nový vůz a požádal ji, aby při své cestě prozkoumala vozový park bruneiského sultána.  Roku 1933 začala firma Baťa s výrobou pneumatik i pro osobní automobily a Eliška Junková tam začala pracovat ve výrobě razítek z gumového odpadu. Přestože byla velmi precizní při vyplňování formulářů, její žádosti o vycestování z Československa byly po roce 1948 trvale zamítány. Vycestovat jí bylo umožněno až v roce 1966 na pár minut.

Eliška Junková se narodila v Olomouci v rodině zámečnického mistra.  Ve 20. letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže. V šestnácti  letech začala pracovat v pobočce Pražské úvěrové banky. Tam potkala svého budoucího manžela, který byl jejím šéfem. Jejím snem bylo odcestovat na Srí Lanku, jenže z plánů sešlo, úředníci nechtěli dát vízum mladé dívce z nově vzniklého státu Československo. Po svatbě   v roce 1922 se na autosalonu v Paříži novomanželé Junkovi setkali s Ettorem Bugattim a přemluvili ho, aby jim prodal jeden ze svých prvních vozů. Eliška závodila s manželem jako jeho spolujezdkyně. Závodění i řízení sama milovala a tehdejší vůdčí list si udělala už před svatbou. Tajně. Aby pak Junka překvapila, když mu ujela s jeho vlastním autem. Čeněk Junek byl bývalý voják, sportovec a mimořádně úspěšný bankéř. Díky tomu si mohli Junkovi dovolit závodit i na mezinárodní scéně. Na svém prvním závodě na Nurnburgringu neměla Eliška velké šance. Startovala ve třídě do tří litrů a její bugatti měla jen dva litry objemu. Eliška však dokázala po dramatickém souboji vyhrát svoji třídu. Byl to šok pro všechny. Pořadatelé neměli československou hymnu a tak improvizovali a zahráli Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty.  Jednoho z nejvýznamnějších úspěchů dosáhla Eliška Junková na Sicílii v závodě Targa Florio, který se jezdil na pět okruhů, z nichž každý měřil 108km a většina trasy vedla po šotolinových cestách. V té době byl tento závod považován za nejtěžší na světě. Po smrti manžela se přestala aktivně věnovat závodní kariéře a rozhodla se uskutečnit dříve plánovanou cestu na Cejlon. Majitel automobilky Bugatti jí poskytl zcela nový vůz a požádal ji, aby při své cestě prozkoumala možnosti exportu vozů do India a  na Srí Lanku.  Roku 1933 začala firma Baťa s výrobou pneumatik i pro osobní automobily a Eliška Junková tam začala pracovat ve vedení prodejního úseku. Přestože byla mezinárodní celebritou, její žádosti o vycestování                   z Československa byly po roce 1948 trvale zamítány. Vycestovat jí bylo umožněno až v roce 1966 na vzpomínkovou jízdu na závod Targa Florio. 

​